Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...
Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...
Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...
Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...
Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...
Básník a středoškolský učitel. Rodák z Hradce nad Moravicí. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na...
Benešova - Josefská (schody, které je spojují) Bezručova 7 Biskupské gymnázium Biskupský dvůr Björnsonův sad Bratislavská / Příční (věznice) Brněnská přehrada Brno Bystrc (sídliště)
Černá Pole Černovice (psychiatrická nemocnice) Červený kopec Česká Česká (Brichtova kavárna) Česká (hotel Avion) Česká (Stopkova Plzeňská pivnice)
Denisovy sady Divadlo na Veveří Divadlo Radost, Bratislavská 32 Divišova čtvrť Dobrovského 9 Dornych
Hády Hády (Zadní Hády, Šumbera) Hlavní nádraží Husovice Husovice (kostel) Husovice (Park Marie Restituty) Husovice, Svitavská Husovice, Svitavské nábřeží Husovice, Tomkovo náměstí
Jakubské náměstí Jakubské náměstí (kostel sv. Jakuba) Jánská Jaselská 7 Jaselská 9 Joštova Joštova 2 Juliánov Jundrov Jundrov, Na Piavě
Kamenný vrch Kamenomlýnská Kapucínská hrobka Kobližná Kohoutovice Kohoutovice (Hotel Myslivna) Kohoutovice, Libušino údolí Koliště Komárov Komárov, Ráječek Komín Komín, Hlavní (hostinec U Dvořáků) Kopečná Kotlářská 35a Kounicovy koleje Královo Pole Královo Pole (nádraží) Královo Pole, Milíčova 2 (restaurace U Hloušků) Královo Pole, Palackého třída 118 (vinárna U Sudu) Královo Pole, Poděbradova 46 Kraví hora Kraví hora (hvězdárna) Křenová Křenová 76 Křížová
Lesná Lesná (Čertova rokle) Lesná (kaple sv. Antonína) Lidická 23 (Hotel Slovan) Lužánky Lužánky (busta Josefa Merhauta)
Mahenova 8 Maloměřice Maloměřice (u splavu) Maloměřice-Obřany Masarykova (Jiráskova) čtvrť Medlánky Mendlovo náměstí Mendlovo náměstí (Bazilika Nanebevzetí Panny Marie) Měnínská brána Minoritská Mokrá Hora
Schodová Slovanské náměstí Smetanova 14 (Památník Leoše Janáčka) Soběšice Splávky Stará radnice Stará radnice (Brněnský drak) Staré Brno Staré Brno (pivovar) Staré Brno (vinárna U Královny Elišky) Starobrněnská Stránská skála Svitava Svratka
Rajmund Habřina František Halas Paul Harlacher Jiřina Hauková Norbert Holub Josef Horáček Petr Hrbáč
Josef Kainar Karel Kapoun Zeno Kaprál Jan Karník Paul Kirsch Martin Kolář Robert Konečný Stanislav Kovanda J. H. Krchovský Zdeněk Kriebel Karel Křepelka Petr Křička Vojtěch Kučera Ludvík Kundera
Martin Reiner Alena Riedlová Slepičková Věra Rosí Zdeněk Rotrekl Else Rüthel František Jaroslav Rypáček
1795 – 1846
Italský básník a hudebník, významný především jako člen karbonářského hnutí bojujícího proti rakouské nadvládě nad severní Itálií. V roce 1821 byl odsouzen k smrti, milostí císaře Františka byl trest změněn na 20 let těžkého žaláře. V Brně na Špilberku byl vězněn v letech 1822–1830, pak byl propuštěn. V roce 1833 vydal v Paříži Addizioni (Dodatky) ke slavné knize svého spoluvězně Silvia Pellica Le mie prigioni (Mé žaláře). Pellicovi bývá Maroncelliho báseň To chmurné nebe moravské také někdy mylně připisována. Maroncelli ji napsal na Špilberku 18. června 1828, „mezitím, co lékaři se chystali odníti mu nohu,“ jak uvádí J. Vrchlický na okraj svého překladu v antologii Poesie italská nové doby (1885); důvodem amputace byla infekce snětí.
Vy jarní vánky, nad vlastí
jež čile veslujete,
svým křídlem nepohnete
nemocným nad vězněm.
Co májů a co dubnů juž
jsem volal po návratu,
však darmo - přešly v chvatu
nemocným nad vězněm.
To chmurné nebe moravské
krev moji neosvěží,
a neúprosně leží
nemocným nad vězněm.
Co žalných záchvatů jsem snes,
co ještě mi jich vzplane,
než jitřenky svit skane
nemocným nad vězněm.
Vzplaň jitro, vzplań, ať ucítím
dech bratra, sestry, matky,
jak láskou schví se sladký
nemocným nad vězněm!
Ach tolik luzných nadějí
mně změnilo se v lklání,
že ani neuklání
se naděj nad vězněm!