... aneb Spojení poezie  a zeměpisu. Jak postupovat? Je možno prostě putovat po mapě Brna  a dopřávat si tak jakousi básnickou virtuální procházku; stejně tak lze hledat podle jednotlivých básníků; a třetí způsob je podle seznamu míst. 


Ivan Blatný

Básník, syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). V Brně se narodil a prožil zde první část svého života – před útěkem do exilu v r. 1948. Bydlel v domě...

více »

František Halas

Básník, překladatel a publicista se v Brně narodil a prožil zde své dětství a mladá léta. Vyučil se zde u brněnského knihkupce A. Píši a krátkou dobu (1919–1921)...

více »

Oldřich Mikulášek

Básník a publicista. V Brně pobýval od r. 1937 do své smrti, naposledy bydlel na ulici Mášově. Je spjat s několika jeho kulturními institucemi (brněnská...

více »

Jaroslav Seifert

Básník, publicista, autor vzpomínek. První – a zatím jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu. Krom trvalé obliby, již si získal svými verši, oblíbenými...

více »

Jan Skácel

Básník, prozaik, redaktor a překladatel. Prožil v Brně většinu svého života a je spojen i s několika brněnskými kulturními institucemi (časopisem Host...

více »

Vít Slíva

Básník a středoškolský učitel. Rodák z Hradce nad Moravicí. S Brnem je spjat od dob svých vysokoškolských studií. S jednou krátkou přestávkou dodnes bydlí na...

více »

Jaselská 9

Místo a jeho básníci


Josef Merhaut

Josef Merhaut

1863  –  1907

Prozaik, publicista a básník, organizátor českého kulturního života v Brně. Narodil se ve Zbirohu u Berouna, do Brna nastoupil jako novinář Moravské orlice roku 1885 a zůstal zde až do své předčasné smrti. Záhy se prosadil jako významný brněnský žurnalista (od roku 1891 šéfredaktor Moravské orlice), divadelní kritik a beletrista. Svými naturalistickými prózami objevil pro českou literaturu Brno a jeho národnostní a sociální zápasy (např. kniha povídek Černá pole /1896/, romány Andělská sonáta /1900/ a Vranov /1906/). V jeho Básních, vydaných posmrtně Miloslavem Hýskem (1908) a obsahujících milostnou a reflexivní lyriku i slavnostní básnické projevy k různým příležitostem, lze najít též konkrétní brněnské reálie. Obsahují např. odkaz na dnes již neidentifikovatelný strom na Kolišti (patrně v místě dnešního Janáčkova divadla), svědka jednoho z mnoha jeho milostných vzplanutí, či na kamenný mlýn na řece Svratce (v prostoru dnešní ulice Kamenomlýnské), ale i příležitostné básnické proslovy k otevření budov Vesny na dnešní Jaselské ulici.



Báseň a místo



Hrady Vesniny

(K fasádě čtvrté budovy ústavů Vesniných)
Proslov na zahajovací představení dne 20. září 1899 v Národním divadle v Brně

Je v mlhách Špilberk – – Tmí se to tam, tmí – –
Z dnů rytířských co nese v nový čas?
Co ze zápasů šerých století,
co z valů, věží, příkopů a zdí?
Hrad rozkopán... a slunce rytířské,
když ráno vstává i když chodí spat,
své růže svůdné hází nadarmo
v ty lhostejné a rovné, nudné zdi,
jež v zeleň parku, nad puch kasemat,
tam trčí v uniformě kasáren. – – –

Pod mrtvým hradem svítí živý hrad!
Z fasády bílé v barvách přírody
tam kvete, zpívá, dumá Morava –
a bílý anděl světlem plýtvá v svět
a knihu zvedá v symbol vítězství
nad hrubou silou hrubých zápasů,
nad hřmění děl a klání barbarů – –
ó, Vesno, v hradu svém buď zdráva, zdráva!

Tak v sousedství dvě doby osud snes:
Tam v starých hradbách koule dělové,
A zde dva erby: pestrá Orlice
A Světlonoš, jenž stoupá výš a výš – –
Ó, nové doby hrady, buďte zdrávy!

Ó, ruce žen, jež jste je budovaly,
ó, srdce žen, jež láskou jste je hřály,
ó, ústa žen, jež jste je vymodlily,
ó, duše žen, jež jste je prolinuly –
ó, ženy práce, ducha, odhodlání,
ó, paní hradu, buďte zdrávy, zdrávy!

Ať kolem hučí vlny cizoty:
ten hrad je náš a vše je naše v něm,
tak ryzí, celé čisté z kořene –
a duše lidu bílá vzdychá v něm,
ta duše lidu hluboká a jasná
a plna kouzla, pohádek a snů –
ó, duše lidu, k níž se vracíme,
ó, silná duše, znovu objevená,
ó, buď nám zdráva, zdráva! – – –

Je v mlhách osud.
                                   Ať se obzor tmí,
neb nové světlo přízně kdesi vstává:
a chtí-li boj –: nuž půjdem v zápas duchů!
Pak ženy všecky v hradu cimbuří!
Ó, ženy, strážné ohně zapalte tam:
neb mužům se to jde v boj sladčeji,
když vaše barvy mají připjaty,
a šátečkem jim v pozdrav máváte,
a ohně vaše z dálky hoří tmou. – –

Ó, ženy, ženy naše, pomáhejte,
ó, ženy všecky v hradu cimbuří!
Ó, paní hradu, buďte zdrávy, zdrávy!
Ó, Vesno, v hradu svém nám zdráva buď!


Merhaut, Josef: Básně, ed. Miloslav Hýsek, Praha: Jan Otto 1908, s. 102-104.



Kontakty



Jiří Trávníček  -   travnicek@ucl.cas.cz
Michal Fránek  -   franek@ucl.cas.cz

Napište nám